Když dítě odmítá našeho nového partnera

Složitost vztahů

Náš partner se pravděpodobně pokusí sám si najít cestu k našemu dítěti, udělat na ně hned od začátku dobrý dojem a co nejdříve se skamarádit. Každá situace však vyžaduje jiný přístup a jiná řešení. Máme-li krátce po rozvodu, nebo náš bývalý partner udržuje stálý kontakt a dobré vztahy s našimi dětmi, může být celá věc trochu více komplikovaná.

Dítě vnímá změnu v rodině pomaleji a hůře a nový partner na něj může působit spíš jako nevítaný vetřelec. Partner od nás bude v takovém případě očekávat jistou pomoc a podporu, v neposlední řadě i jisté usměrnění v chování dítěte a zadání určitých pravidel, pokud se dítě chová nepřijatelně nebo třeba agresivně.

Nechme věcem volný průběh

Přijímá-li naše dítě nového partnera obzvlášť negativně, ať se snažíme sebevíc, zřejmě nemá cenu snažit se o nemožné. Je lepší nechat věci tak, jak jsou, a umožnit všem, aby se s nastalou situací vyrovnali po svém, nenásilně, ve svém vlastním tempu. Dítě by však nemělo získat pocit, že veškeré rozhodování a budoucnost rodinného soužití záleží pouze na něm, že se okolí se samozřejmostí podvolí a vše nakonec přizpůsobí jemu a jeho pocitům, na úkor vlastního štěstí.

Jak předejít citovému vydírání

U starších dětí, které jsou si vědomy svého vlivu na rodiče a postavení v rodině, může dojít až k citovému vydírání, kdy se mohou snažit všemi prostředky přesvědčit rodiče o nesprávnosti a sobeckosti svého počínání vůči nim.

Nastane-li taková situace, dejte dítěti najevo, že vám záleží na jeho názoru, snažte se mu složitou situaci vysvětlit, aby pochopilo, k čemu vlastně v rodině dochází a proč, ale nenechte se jím naprosto ovlivnit, pokud stále projevuje tvrdohlavý nesouhlas. Když všechno ostatní selhává, čas a trpělivost nakonec může pomoci víc, než by se mohlo zdát.

Dítě pochopí, že svým postojem vaše rozhodnutí nezmění a že ztrpčuje život nejen vám, ale hlavně sobě. Vy si zase musíte uvědomit, že citové vydírání do vztahu rodič-dítě rozhodně nepatří, a pokud se o to vaše dítě pokouší, jsou to nejspíš důsledky výchovy z raného dětství, kdy mu bylo povoleno a prominuto víc, než mělo být. Dítě by prostě a jednoduše mělo znát své hranice, které jste určili vy, a to ještě dávno předtím, než mohlo začít přemýšlet nad tím, jak je překročit.