Ideální věkový rozdíl mezi sourozenci

Chcete mít více dětí a uvažujete, zda je lepší počkat, aby byl mezi sourozenci větší věkový rozdíl, nebo je mít těsně po sobě, aby si byli blízko? Každý věkový rozdíl má své výhody i nevýhody, jak pro děti, tak i pro rodiče.

I když si naplánujete podle vás ideální věkový rozdíl svých dětí, nemusí vám to vyjít. Druhé miminko se může narodit mnohem později, nebo naopak dřív, než si představujete. Rozhodně se tím nijak netrapte. Ideální věkový rozdíl asi neexistuje, každý má svá pro a proti.

Věkový rozdíl 1 až 3 roky

Výhody

  • z dětí budou pravděpodobně kamarádi. Sourozenci s tímto věkovým rozdílem si skvěle rozumějí, dokážou se zabavit. I když se perou, neurážejí se na dlouhou dobu a své spory rychle urovnají, aby si zase měly s kým hrát.
  • zhruba do tří let také staršího sourozence tak nepálí, že se mu právě narodila „konkurence“. Starší mrňous si naopak připadá důležitý, že má brášku nebo sestřičku a ještě tolik na něho nežárlí.
  • přibližně od roku a půl budete mít klid s vymýšlením programu. Oběma se totiž líbí totéž. Stačí jim vyprávět jednu pohádku, stavět kostky nebo chodit na hřiště.
  • Pokud se nechystáte mít děti tři, tak se vám při tak malém věkovém rozdílu zkrátí doba mateřské i rodičovské dovolené.

Nevýhody

  • připravte se na velkou honičku! Pro vás jako matku budou i dva porody v tak blízké době zátěží, ale to nejhorší přijde po narození druhého dítěte. Pořádně se zapotíte a budete hodně unavená. Dokola budete přebalovat (oba), kojit (dost možná také oba), hledat dudlíky, tišit pláč. Jiný bude i rytmus spánku (i tady platí zákon, usne-li jedno, druhé se budí), aby si rodič náhodou neodpočinul.
  • složitý bude i pohyb mimo domov – buď budete muset koupit kombinaci golfáče a hlubokého kočáru, nosit starší dítě v krosně na zádech nebo chodit na velmi krátké procházky.
  • pleny, kosmetika nebo třeba sunar, to vše dvakrát v jeden moment. Samozřejmě, že byste to vašim dětem dopřáli kdykoli, teď to budete muset platit najednou. A problém bude trochu i s oblečením. Zhruba od druhého roku už po sobě děti nebudou věci moct dědit, většinou totiž budou mít i stejnou velikost.

Sourozenci jsou od sebe 3 - 5 let

Výhody

  • při menších věkových odstupech se druhé miminko trochu šidí. Už není tolik času se s ním zaobírat jako s prvorozeným. Při rozdílu 3 - 5 let to zase jde. Starší děti mohou jít do školky a vy budete mít pro svého mladšího více času. A odpoledne se pak zase bez výčitek víc věnovat staršímu.
  • zpočátku budete možná trochu bojovat s žárlivostí prvního dítěte, ale až se situace stabilizuje, bude to lepší. Věkový rozdíl totiž stále nahrává kamarádství. Dvouletý si s pětiletým klidně může hrát. A osmiletý pro tříletého zase bude příkladem, který ho motivuje k pokrokům ve vývoji.
  • ne, že byste svého staršího nějak šidili, ale přece jen bude méně práce. Vaše starší dítě se už umí samo najíst, obléknout a nepotřebuje plenky, což je velká úleva. Unavená budete, ale tak vyčerpaná jako se dvěma batolaty ne.
  • po tak dlouhé době se i váš organismus lépe vzpamatuje z prvního porodu. Možná shodíte přebytečná kila a budete se lépe cítit i vypadat.

Nevýhody

  • tří až pětileté děti už si velmi bolestně uvědomují, že náhle přišly o status jedináčka, kolem kterého se točí svět. Připravte si nervy na žárlivé scény, nevraživost a další projevy nespokojenosti s „malým vetřelcem“.
  • hlavně zpočátku se budete muset věnovat hlavně staršímu. Samo se ještě nezabaví a pomáhat s miminkem vám nebude chtít. Chtě nechtě budete muset miminko, co se zábavy týče, trochu šidit. Musíte se obrnit trpělivostí a místo mytí nádobí půjdete hrát závody aut nebo „na prodávání“ do nekonečna. Zhruba za dva roky se to ale zlomí a začnou platit výše uvedená PLUS.

Rozdíl mezi sourozenci je 5 let a více

Výhody

  • pokud s vaším starším dítětem ještě nemlátí puberta, získáte neocenitelného pomocníka. Ti mladší vám mohou podat plenu, podržet osušku při koupání, ti starší už zvládnou i procházku s kočárkem.
  • Au pair zdarma. V tomto případě platí čím větší věkový rozdíl, tím lépe. Čtrnáctiletá slečna určitě pohlídá svého čtyřletého bráchu v podvečer, kdy si vyrazíte na tři hodiny do kina. A bude vás to stát maximálně lístky na film.
  • Sice ne vždy, ale starší sourozenec se stává pro mladšího přirozeným vzorem. Jak spolu budou vyrůstat, váš prvorozený pomůže mladšímu sourozenci vypořádat se se školkou, školou, první láskou. A čím starší budou, tím větší oporou může starší být. Koneckonců, komu asi řekne mladší tajemství o trablech s první láskou? Vám nebo starší sestře?

Nevýhody

  • pěti a víceletý rozdíl může způsobit, že se mezi nimi nevytvoří bližší vztah.
  • sourozeneckého řádění si děti moc neužijí, jejich zájmy a potřeby jsou už příliš vzdálené a většinou tvoří tandem „velký šéf a mrňous“.
  • první dítě, které navíc tolik let vyrůstalo samo, odborníci označují za psychologického jedináčka. Když náhle přijde do rodiny další dítě, je to, jako by vedle sebe vyrůstaly dva jedináčci. Budou se cítit trochu osaměle, okruh zájmů, kamarádů i společných témat prostě chybí.
  • ani pro vás adaptace na miminko nebude snadná. Přijdete o relativní svobodu a klid, který jste se školákem už měli. A začne zase kolotoč nočního vstávání a kojení a k tomu doprovod staršího dítěte do školy.

 

Jaký je podle vás ideální věkový rozdíl?

Ideální věkový rozdíl mezi sourozenci patří do témat
  • Tři sourozenci (o 5, o 3 a o 9 let) louisa 24.02.2016 14:18:32

    Ráda bych taky řekla pár svých zkušeností, i když ne z pozice rodiče (děti ještě nemám), ale starší sestry z celkem tří sourozenců. Až do svých pěti let jsem vyrůstala jako jedináček, pak mi přibyl mladší brácha Honzík - ze začátku jsem byla nadšená, pomáhala jsem mamce s miminem, důležitě jsem ho vozila v kočárku a v první třídě mi roztomilého kudrnáče všichni spolužáci záviděli. Dělala jsem si s ním, co jsem chtěla, byla to taková moje živá panenka. Když ale začal pobírat rozum - kolem tří let - já byla ve třetí třídě a najednou mi začalo vadit, že ho musím pořád hlídat a chodit s ním ven. Rozhodně nebyl žádný andílek, byl pěkně poťouchlý, šílela jsem z toho, jak schválně slintá, upatlává se, říká nesmyslné básničky typu: "jede jede pondělí, hovínka nám nadělí", rýpe se v nose a holuby rozmazává o sedačku v autě, rozčilovalo mě to, tak jsem se kolikrát neudržela a bouchla jsem ho nebo mu něco ošklivého řekla, načež se rozvsteklil, začal mě kousat, štípat a už jsme byli v sobě a samozřejmě, za všechno jsem mohla vždycky já. A pak se najednou,v bráchově tří a půl letech - byl to jako blesk z čistého nebe - narodil nejmladší Pavlík. A náš vztah se s neuvěřitelnou rychlostí začal proměňovat - z konkurujících si a nenávidících se sourozenců se najednou stali parťáci. Honzík přišel o svou pozici nejmladšího a na miminko dost žárlil a začal ve mě vidět spojence. Mamka na nás už neměla tolik času, přestala nás vnímat jako mrně a hlídačku, místo toho mluvila o dvou velkých a starších, kteří musí tam a tam jet sami, umět se sami postarat atd. Trávili jsme spolu hodně času, jezdívali sami na víkend na chalupu za dědou, navíc v té vesnici jsme měli takovou nerozlučnou dětskou partu a protože tam měli mladší sourozence všichni, tak se normálně zapojoval i Honzík a my pro ty naše "malé" vymýšleli různé hry, chránili jsme je, nebo si hráli s námi a museli nám stačit. Když přijeli o víkendu i rodiče, chodíval s námi i nejmladší Pavlíček, brodili jsme se třeba v potoku a když tam byly hloubky, kde malincí nedosáhli, vzali jsme je na záda ...ještě že naši nevěděli, co jsme všecko vyváděli! Postupem času, když Honzík začínal chápat čím dál víc věcí a byl v první třídě, jsem zjistila, že nejen s jakousi bratříčkovskou oddaností udělá téměř cokoli, co starší sestra řekne, ale dokáže i naslouchat tomu, co říká a tak se mi postupně podařilo zasvětit ho do různých svých nápadů, zájmů apod. - až mám trochu strach, že tímhle svým dětským počínáním jsem zapříčinila jeho typickou povahu - sám málokdy dokáže něco podniknout nebo se rozhodnout k nějaké činnosti, vždycky potřebuje popostrčit a aby tu činnost vymyslel a zapojil ho do ní někdo jiný, ale když už se tak stane, najednou má milion nápadů. Když mi bylo 15, zbláznila jsem se do historie starověkého Říma a desetiletý Honzík to všechno hltal taky, absolvoval o tom při jízdě autobusem celé přednášky, a když jsem se pak rozhodla, že vstoupím do klubu živé historie (předvádíme římský život na různých akcích pro školy, hradech atd.), chtěl bráška taky a i když se to rodičům zrovna moc nelíbilo, byli tam samí středoškoláci a vysokoškoláci, byl nadšený - a dodnes tam má výborné kamarády. Vždycky si nacházel přátele spíš mezi staršími. Je spíš takový intelektuálský, tišší typ, ve třídě se moc neprojevuje a nemá tam moc kamarádů, vlastně si o něm většina světa myslí, že je to zakřiknutý kluk, ale nepoznali by ho, kdyby ho viděli u Římanů, nebo prostě jinde "mezi svými".
    Abych se vrátila k tomu nejmladšímu - když mu bylo kolem dvou let, přestal na něj pětiletý Honzík žárlit a začal si s ním hrát. A stejně tak, jako když jsem já dávala "politické školení" Honzovi, začal teď on "instruovat" Pavlíka, takže toto nebohé dvouleté děcko muselo být vystaveno gigantickému intelektuálnímu náporu když se snažilo pochopit bráškovy šíleně složité hry "na bohy", "na bohy bez bohů", předělávky klasických deskových her, budování složité infrastruktury města pro plyšáky atd., jejich hry často nikdo jiný prostě nechápal, bylo tam tolik pravidel, byl to zkrátka svět sám pro sebe. Když byly nejmladšímu Pavlíkovi tři, naznali rodiče, že už je vlastně dostatečně velký na to, aby jezdíval k dědovi na dědinu v pátek večer s námi (naši jezdívali až v sobotu nebo neděli) čímž začalo jeho oficiální začlenění mezi "posluchače své starší sestry". Takže když jsem se začala zajímat o Řím, bylo mi 15, staršímu bráškovi 10 a jemu 6. A chodil všude s námi, díval se s námi na filmy, číst se naučil ani nevím jak snad někdy ve čtyřech, znal slova, která neznal v jeho věku nikdo a i když ještě nevěděl, co jsou vyjmenovaná slova, dokázal vyjmenovat všechny římské úředníky.
    Pavlík je ale úplně jiný, než Honza - a zase se trošku bojím, že to je kvůli mé nevědomé "výchově" - zatímco Honzu jsem vždycky držela trochu zkrátka coby despotická starší sestra (byla jsem holt starší o 5 let), Pavlíčka jsem před ním bránila, prostě proto, že byl nejmenší a nejmladší a tak by se mu jistě nedostalo slova, takže se mu naopak dostalo slova skoro pokaždé - takové to veselé, rozesmáté, roztomilé dítě, které má každý rád, typický benjamínek, diplomatický, nekonfliktní, ale prostě svůj, výřečný až ukecaný tak, že mu ve skautech (což si prosadil sám, nikdo jiný z rodiny do skautu nikdy nechodil, prostě se mu to zalíbilo) přezdívají Keci.
    Když na Honzu začala léztpuberta (cca 13 let), trochujsme se najednou odcizili,protože najednou pro nějbylo plno věcí"trapných" apředstava napříkladzpívání s harmonikou apod.,nebo jiné"exhibicionistické"akce na veřejnosti, zkrátkavšechno, co se nějakvymykalo normálu, pro nějbyly "divné",takže i sekl s klávesami.Tehdy jsme se hodněsblížili s Pavlíkem, bylomu deset a strašně rádzpíval, hrál na harmoniku,byl vždycky takovýbezprostřední, projevily sev něm sklony k psaní akreslení a najednou jsme tohoměli strašně mocspolečného a tak, jako jájsem kdysi zatáhla bráchy dostarého Říma, najednou tobyl tenhle mrňous, který mědokázal nadchnout pro obdobífrancouzské revoluce. A knihaBídníci a barikády! Začala jsem se vlastně díkytomu víc zajímat opolitické a sociální děníokolo sebe a on si o tom semnou chtěl povídat,zajímalo ho to - a že bylzrovna rok 2012, kdy se konalyveliké protesty protikalouskově vládě, vyrazilijsme (samozřejmě tajně, unás se všechny zajímavépodniky děly tajně) nademonstraci do Prahy. (Tamjsem se mimo jiné poprvésetkala se svým budoucímmanželem)
    A teď? Bydlím - a prozatím studuji - v Praze, Honza je na střední elektroprůmyslovce, Pavlík na osmiletém gymplu, často jezdím domů a zrovna před týdnem byli na prázdninách u nás v Praze a musím říct, že si teď rozumíme všichni tři a máme spolu úžasný vztah, jsme schopni celou noc hrát na noční schovku a jiné nostalgicky vzpomínané hry z dob našeho dětství, zároveň se bavit o politice a spřádat různé hospodářské konstrukty, pak si zahrát honzovu oblíbenou šílenou počítačovou hru a pak jít někde dělat Římany nebo zazpívat si s harmonikou písničky z Bídníků... Ne, že bychom se nikdy nehádali, v tom momentě jsme schopni se zabít, ale za pět minut už nikdo neví, proč jsme se hádali. Doufám, že nám to takhle spolu vydrží.

    Proto si myslím, že tři děti jsou nejlepší. Dva sourozenci jsou konkurenti a hádají se. Pak ale přijde třetí, nejmladší a najednou je nutno uzavírat "lidové fronty" pokaždé proti někomu jinému.
    Občas se nejstarší a mladší spojí proti nejmladšímu, protože má všechny výhody, všechno mu projde, maminka ho má nejradši, musí se hlídat atd.
    Občas se mladší a nejmladší spojí proti nejstaršímu, protože jim moc rozkazuje, chová se jako absolutistický monarcha, nechce se mu je někam vzít, nebo mu naopak rodiče dovolí něco, co jim ne, nebo řekne: "A víte co? Tak si ten oběd uvařte sami!"
    A občas se nejmladší spojí s nejstarším, protože hledá ochranu před mladším, který ho utlačuje a nejstarší se nejmladšího zastává.
    Když vznikne rvačka nebo hádka, tak většinou mezi dvěma sourozenci, přičemž ten třetí se automaticky dostává do pozice "nezávislého" soudce,který má rozhodnout, na čí straně je pravda. ("Ona si začala!" - "On mě bochl!" - "Ale ona mi nadávala!" - "Protože mi snědl jogurt!" - "To není pravda, nevěř mu, Pavlíku!" - "Žes to viděl, Pavlíku?") Když člověk takhle sleduje absurdní hádky svých dvou sourozenců a nedokáže určit pravdu, při vlastní hádce si pak daleko líp uvědomí, nakolik je vlastně absurdní. Učí to vžívat se do role někoho jiného.
    A k věkovému odstupu - když je první dítě starší o pět let, žárlí, perou se, ale v momentě kdy se za tři roky narodí třetí dítě, je pravděpodobné, že se z předchozích dvou stanou spojenci, přičemž to starší bude tomu mladšímu vzorem, zatímco to nejmladší jeho parťákem ke hraní.

  • 6 let rozdíl Sylva 08.05.2012 14:07:51

    dle mojí zkušenosti s mým bratrem, který je o 6 let starší, je delší odstup spíš nevýhodou. Když jsem se narodila, tak bratr neúměrně žárlil, byl zvyklý na veškerou pozornost, kterou si již moc dobře uvědomoval a jíž využíval - nikdy tak mezi námi nebyl bližší vztah a není ani nyní. Když pozoruju vztahy jiných sourozenců z řad přátel, kteří mají odstup menší, jsou vztahy obecně mnohem přátelštější než vztahy nás, kdo má rozdíl vyšší ... naprosto souhlasím s vymezením v článku

    • Re: 6 let rozdíl H 21.04.2014 16:21:18

      Nevím, já mám bráchu staršího o 6 a půl roku a výborně si rozumíme. Je pravda, že když jsem byla mladší, občas jsem mu hrozně lezla na nervy, a tak na mě pak byl hnusnej apod. Ale teď (mně je 18, jemu bude 25) je to super, je to prostě takovej ten typickej vztah starší brácha-mladší ségra. Občas si pořád lezem na nervy, ale máme se rádi (a kdyby na mě někdo proti mojí vůli vztáhnul ruku, tak skončí v nemocnici :D )

  • Více dětí petka 13.02.2012 15:42:58

    Ahoj, já mám děti 2 - holčičku a 19 měsíců od ní chlapečka. Malá byla uřvané nespavé dítě, vyžadující stálou pozornost okolí, malý byl v tomto ohledu výrazně pohodovější. První půlrok jsme tedy hlavně řešili spíš naši slečinku, protože furt něco "potřebovala", když jsem se věnovala malému, ale manžel je úža a babička taky a tak jsme to i snaší malou dračicí zvládli ( ona je zas rozumově dost napřed, takže se pak brzy dalo argumentovat přes rozoumek) a musím říct, že aspon v zárodku jsme jí tím pádem nerozmazlili neb ona je ten typ, který by byl dítě-primadona. Takhle se musela naučit, že se svět vskutnu netočí jen kolem ní. Dnes kdy malému už jsou dva roky, tak jsou bezva parta, hrají si spolu, malá ho i venku "hlídá" že je náš a tak :-) No, a čekáme třetí mimi, jestli bude vše, jak má být, bude na světě, až bude chlapečkovi dva a půl a holčičce něco přes 4. A už se na ten hukot s manželem těšíme :-)

  • Gabina 25.12.2011 23:07:29

    Mám 2 děti 21 měsíců po sobě, a žádný problém to nikdy nebyl, s jednorázovými plenami a kočárem pro dvojčata to jde v naprosté pohodě zvládnout. Děti se od počátku navzájem zabavily, starší podával miminu do ruky malé hračky, mladší staršího pozoroval...potřeby pro mimina se naší domácností jednorázově přehnaly a pak je vystřídaly společné záliby. Dnes jsou jak dvojčata, když s spolu smějí a baví po bytě, lze jim jen závidět, celé dětství mají parťáka na hry. Zároveň to zjednodušuje život nám rodičům.

  • ideální rozdíl Slamova 17.02.2011 11:51:33

    Mám 3 dcery ve věku 26, 18, 12 let. Vždy jsem chtěla mít víc dětí a tak jsem pečlivě zvažovala, kdy a v jakém věkovém odstupu. Dnes jsem přesvědčená, že ideální odstup je okolo 6 let, kdy dítě nastupuje do školy a maminka má možnost se věnovat oběma dětem. Mně to absolutně vyhovovalo a vidím maminky, které mají děti s malým věkovým odstupem, jak jsou nervózní, vyčerpané - neužijí si ani jednoho miminka, neví, koho mají hlídat dřív a nemají čas se pořádně věnovat ani jednomu z dětí. Já musím říct, že jsem si užila všech a všem jsem se mohla a můžu plně věnovat.

    • Re: ideální rozdíl lucka 17.02.2011 11:56:16

      to je pravda,že když jsou děti blíž od sebe,tak maminky jsou víc nervozní,ale zase si myslím,že když mají takhle větší odstup, tka si pak spíš rozumí až v dospělosti než v dětství. Já mám necelé dva roky, a prví rok byl šílenej,ale ted už jsou partáci a dokážou si vyhrát i sami,pokud tedy chtějí:-)

  • ideální rozdíl Slamova 17.02.2011 11:54:13

    Mám 3 dcery ve věku 26, 18, 12 let. Vždy jsem chtěla mít víc dětí a tak jsem pečlivě zvažovala, kdy a v jakém věkovém odstupu. Dnes jsem přesvědčená, že ideální odstup je okolo 6 let, kdy dítě nastupuje do školy a maminka má možnost se věnovat oběma dětem. Mně to absolutně vyhovovalo a vidím maminky, které mají děti s malým věkovým odstupem, jak jsou nervózní, vyčerpané - neužijí si ani jedno dítě, neví, koho mají hlídat dřív a nemají čas se pořádně věnovat ani jednomu z dětí. Já musím říct, že jsem si užila všech a všem jsem se mohla a můžu plně věnovat. A navíc - až mi bude vylétat poslední dítě, přijdou vnoučátka a člověk bude mít kolem sebe stále veselo a živo.

  • 1-3 roky je sakra rozdíl Ivan 15.02.2011 20:21:05

    Myslím, že je velký rozdíl, jestli jsou děti od sebe rok anebo 3 roky. Tohle nejde házet do jednoho pytle. Taky je rozdíl pokud jsou to 2 chlapečcci a nebo kluk a holka - každý se vyvíjí trochu jinak. Myslím, že ideální rozdíl je takový, který vyhovuje rodičům a dokáží tak dát dětem, co potřebují. V principu čím jsou si věkově blíže, tím je to asi lepší.

  • idealni rozdil michaela 14.02.2011 12:59:24

    Ja mam deti 3: syn 10.5let, dcera 5.5let a nejmladsi dcera 2 roky. Asi hodne zalezi i na povaze deti, nikdy jsem nezazila nejake soupereni, na dalsi mimi se vzdy tesili... a o male pomocniky jsme nemela nouzi. Ted se krasne vsichni 3 zabavi, takze neni problem kamkoliv vyrazit.

  • lucka 14.02.2011 12:51:23

    já mám děti 22měsíců od sebe a ze začátku to byl teda frmol, mladší syn byl neskutečně uřvaný dítě, od kolem roku se sklidnil, kdby nebyl takovej řvoun, bylo by to ideální. Ted už si spolu dokážou i hrát, pokud teda chtějí:-)

  • Ideální rozdíl 14.02.2011 10:05:17

    Troufám si říct, že moje děti mají ideální věkový rozdíl. Kluk je o minutu starší než holka... Kromě asi půlroku poté, kdy se rozchodili, který byl hodně náročný (opravdu vždy šel každý na opačnou stranu), to má v podstatě samé výhody. A to pro ně samotné a pro nás rodiče taky.

Přidat příspěvek k tématu ???

* Povinné pole

Vztahy v rodině patří do témat

Adresář

Vztahy v rodině ptejte se v poradně

Diskutujte na téma Vztahy v rodině

Píšeme jinde


Zdravě.cz na Facebooku